Klikni jestli chceš na úvodní stránku » DOMŮ

+++ČTĚTE+++

Problémy druhých...

2. října 2009 v 0:05 | Lathenie |  Můj deníček
No tak co se mi dneska stalo, jela jsem domu, teda vlastně z Budějovic do Prahy ve vlaku jesm si našla volné kupé sedla si vytáhla svůj blog a začala tak psát...
Přisedla si ke mě nějaká slečna, mohlo jí být asi tak 25 a tak různě jsme si začali povídat o tom jak nerada cestuju vlakem a že mě to unavuje sedět tam tři hodiny...
A najednou ona spustila že měla jet na nějakou akci do Německa, ale že neví žetam asi nepojede, protože jí umřela babička a její maminka se z toho sesylapa. Pak že její bratr si vzal velkou půjčku a nesplácel jí tak že pčišla k nim domu exekuce tak že ji museli vyplatit. Že má osobní problémy a bohužel i v práci... No prostě ta slečna se mi v tom kupé uplně rozbrečela a já prostě v takovíhle chvílích nevím co mám dělat já prostě tohle nedokážu někoho utěšovat ať se snažím jak chci...
Tak jsem jí jen poslouchala protože snad někdy i to pomůže,protože v takovýhle chvílích je opravdu každá rada drahá...
Ale v tu chvíli jsem si uvědomila jak já(a určitě né jenom já) řešíme úplné maličkosti proti tomu jaké problémy má naše okolí a my to přehlížíme...

Tu slečnu už nikdy asi neuvidim, ale bylo mi jí líto a vlastně pořád je. Musim na ní pořád myslet jak se dokázala otevřít člověku kterého vidí poprvé v životě a řekla mu (mi) uplně všechno... Nemá to jednoduché chtěla bych jí opravdu nějak pomoct, ale jak říkám už jí nikdy neuvidím a stejně bych nevěděla jak...

Prostě ten náš dvouhodinový rozhovor mě uplně vyčerpal a dostal mě do takové divné nálady furt o tom všem přemýšlím a nedokážu si uspořádat myšlenky a podle toho tento článek taky vypadá, je zmatený ale někde to napsat musim...

Snad se z toho nějak dostane, budu jí držet palce...
Vaše Lathenie
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | Web | 2. října 2009 v 8:06 | Reagovat

Tak tohle je zajímavý. Mě se to ještě nikdy nestalo.Čas od času si se mnou cizí člověk popovídal, ale nic víc. Ale ta musela být slušně zoufalá. Na tvým případě bych taky nevěděla co říct a jak se chovat. 8-O

2 Elisabett2 - SB Elisabett2 - SB | Web | 3. října 2009 v 20:13 | Reagovat

no já bych na ni asi koukala,snažila se ji říct,že určitě to bude časem ok,možná ji poplácala po zádech a to by bylo asi tak všechno...takže výsledek by byl taky nulový..no chápu,že ty myšlenky je teď těžké uspořádat,ale přesně takové situace nám ukážájí že na tom kolikrát nejsme ani tak špatně,jak si myslíme...

3 Lolita ♥ SB ♥ Lolita ♥ SB ♥ | Web | 4. října 2009 v 9:38 | Reagovat

To že se někomu vypovídáš, strašně pomáhá. Ta slečna k tobě musela mít důvěru, musela jsi jí být sympatická, jinak by ti to všechno nevyprávěla.

4 Lada Lada | E-mail | 17. července 2010 v 14:21 | Reagovat

Sice se v článku zmiňuješ o tom že bys té slečně ráda pomohla, ale nevíš jak. Mě se zdá že jsi ji dala tu nejlepší pomoc kterou jsi v dané chvíli mohla dát. Naslouchala si.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama