Klikni jestli chceš na úvodní stránku » DOMŮ

+++ČTĚTE+++

tok myšlenek

16. října 2009 v 19:37 | Lathenie |  Můj deníček
No tenhle článek už je asi tak krochu mimo mísu. Mám ho napsaný už dýl ale nemohla jsem ho najít, konečně se mi to podařilo, a tak to uveřejním... Je to můj tok myšlenek když sem se šla asi před týdnem na večer projít...

Sedím doma, je šest hodin več er. Úplně mě to tu dusí. Musím jít ven, projít se, utéct aspoň na chviličku z tohoto světa. Jen co jsem otevřela dveře, hned jsem věděla, kam mě nohy povedou. Venku to krásně voní podzimem, ano právě tím krásným podzimem suchého lití, trávy a hlíny. Zamířila jsem na polní cestu, kterou máme skoro za barákem. V ruce si nesu foťák, kdyby se naskytlo něco, co by upoutalo mojí pozornost. A už jen jeden krok mě děl od reality, ten krok se kterým vstoupím na tu cestu.

***
Ach ta krása tu, klid a ticho. A já sama bez obecenstva, prostě sama ve svém světě, nikým nerušena, jen se svými myšlenkami. Na mezi se něco šustlo a najednou vyběhne malá myška, zastaví se, asi jsem jí vyrušila, když zrovna sháněla potravu. Otočila se a utíká pryč. Pokračuji ve své cestě a při tom sleduji jak se slunce blíží k zemi. Miluji západy slunce, je to jeden z nejkrásnějších okamžiků, který aspoň podle mě můžete zažít, neodolám vyndám svůj foťák. Moji pozornost upoutal vlčí mák který kvete na zoraném poli kde nic jiného než samá hlína není. Slovo, které se mi okamžitě z pohled na něj vybaví je "Naděje". Naděje, že i tam kde nic není a neroste může být nějaký život a krása. A že tu nerostou jen bodláky, které jsou jen ošklivé a při tom vlastně, tak krásné a zajímavé. Někde v dáli zahouká vlak a vytrhne mě z mého přemýšlení. Jdu dál, blížím se na konec prašné cesty a slunce se zase posunulo o kousek níže k obzoru. Zakopla jsem o kámen, zvedl se oblak prachu. Celá tahle cesta je poseta kamínky různých tvarů a velikostí. Jsou tu ne větší než zrnko písku až po velké jako moje pěst a každý je něčím zajímavý, každý by mohl vyprávět svůj vlastní příběh. Tak a už jsem u konce, dostala jsem se na rozcestí, nevím zda jít doprava nebo doleva. Zůstanu stát na místě a budu vychutnávat tento zvláštní a jedinečný okamžik, kdy se obloha zbarví do stejného odstínu jako slunce a vše se slije v jedno. Tyhle chvíle jsou tak výjimečné, škoda ž e nejde zastavit čas, ale vlastně já bych ho ani nechtěla zastavit, protože v tom je to kouzlo. Kouzlo právě tohohle okamžiku. Slunce už skoro není vidět a taky se trochu setmělo musím se otočit a jít nazpět, i když se mi nechce. Otáčím se a jdu zpět cesta už nevypadá tak hezky i když pořád kouzelně. Dělí mě už jen pár kroků od asfaltové silnice, kdy se vrátím zpět do reality. Ještě se naposledy otočím na tu krásu a poslední krok.
***
A je to tu, jsem zpět. Tak se mi nechce. Upoutává mě jen pohled na stavení s rozpadající se střechou. Už jsem v naší ulici dělí mě jen pár metrů od domu. Ale bohužel si nemůžu nevšimnout sousedů jek divně koukají. Jakoby jsem je už slyšela, ty jejich pomlouvačné řeči, Že jsem divně oblečená jako smrt a co sem proboha dělala v polích. V takové chvíli se mi chce křičet. Ale ignoruji je a nevšímám si jejich pohledů a jdu nejkratší cestou domů…
Lathenie
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lolita ♥ SB ♥ Lolita ♥ SB ♥ | Web | 17. října 2009 v 15:07 | Reagovat

Ty tak nádherně píšeš. Tak krásně upíš popsat to, co cítíš!! Klobouk dolů!!

2 Šegbar Šegbar | Web | 17. října 2009 v 16:39 | Reagovat

Tak nejdřív musím říct, že opravdu hezky píšeš :)
Západy slunce jsou kouzelné...

3 Elisabett2 - SB Elisabett2 - SB | Web | 17. října 2009 v 21:19 | Reagovat

nebudu psát to,co už tady je, a to,že si nádherně popsala svůj den..jinak ty divné pohledy lidí znám a nechápu to

4 VampireLůů your SB VampireLůů your SB | Web | 18. října 2009 v 16:01 | Reagovat

Tak určitě se ti taky někdy podaří dostat na Tarju, pro mě to byl taky zázrak, protože mám teprve patnáct a do osmnácti pod dohledem rodičů, ale co nadělám. Západy slunce jsou krásné, ale naposledy co jsem viděla západ slunce to bylo někdy koncem prázdnin když jsem tam šla fotit se setrou. A s těmi sousedy to znám, taky máme naprosto nesnsitelné, styčí mě každý den, když vyjdu z domu nebo se vracím do školy a hned pomlouvají, jim neunikne vůbec nic. A na to ani nemá vliv že jsem v černém i kdybych byla barevná tak si komentář neodpustí, ale na to je nejlepší ingnorace. A nádherně napsaný článek to mě by se asi v životě nepovedlo :D

5 Anonim Anonim | Web | 21. října 2009 v 22:38 | Reagovat

pěkný blog

6 Nelíí - Aff <3 Nelíí - Aff <3 | Web | 23. října 2009 v 15:09 | Reagovat

Fakt todle musim cist?? xd  no to je fuk no jo dik za new komenty xD sme si dlouho nepokecli co?? xD xD

7 Shadows & Illusions-SB Shadows & Illusions-SB | Web | 24. října 2009 v 10:33 | Reagovat

Tou, kamennou cestou mi si mi něco připomněla.. Jako by každý ten kámen, byla jedna Tvá překážka, o kterou jsi buď zakopla nebo jsi lehce přeskočila... Rozcestí, velké rozhodnutí kudy jít? Co objevit nového, čeho se vzdát?...:)
Okamžik:) Přesně tak má kouzlo a hlavně! V životě jsou důležité okamžiky, ne věci:)
Celkem krásně jsi posala snění a realitu, nádheru od rozpadajících se útrob hnusu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama