Klikni jestli chceš na úvodní stránku » DOMŮ

+++ČTĚTE+++

Kytice kopretin

25. prosince 2009 v 19:23 | Lathenie |  povídky
Tak tady jsem napsala takovou povídku, je to děsivý, něco tomu chybí a je to strašně takový suchý, nedá se to číst, takže to nečtěte... prostě blábol a konec....!!!!
takže pod perexem...


Šla jsem na hřbitov, abych dala na hrob svíčku a vzpomenout si na babičku. Když jsem už chtěla odejít řekla jsem si, že projdu celý hřbitov jak to občas dělám. Došla jsem až na samý konec do nejodlehlejšího kouta a v tu chvíli jsem ho spatřila. Seděl tam na lavičce sám v ruce kytici kopretin a jedna slza mu stékala po tváři za druhou. Seděl naproti nenápadnému pomníčku ,kterého jsem si nikdy nevšimla. Byl malý jen s fotkou, jménem a datumem. Nedalo mi to a přisedla jsem si k němu. Zeptala se ho, jak se jmenuje. Opáčil mi, že to není důležité, že tenhle svět je plný zla a nespravedlnosti. S tím jsem musela souhlasit. Dál jsem nevěděla co tomu smutnému chlapci říct tak jsem v tichosti odešla. Druhý den jsem si řekla, že se půjdu na ten pomníček podívat znovu, nevím proč, něco mě k němu táhlo. Prošla jsem uličkou až nakonec k té lavičce a on tam byl znova. Opět ten samý pohled jak sedí na laviče v ruce kytici kopretin a utápí se v žalu. Zvedl ke mně oči a pokynul mi, abych si přisedla. Představil se mi jako Tadeáš. Zeptala jsem se, co se stalo. On se rozpovídal a povídá se slzami v očích. Že mu před rokem zemřela přítelkyně. Od té doby sem chodí každý den s kopretinami, protože je měla nejradši. Začala jsem na hřbitov docházet i já. Asi se mu trochu ulevilo, ale pořád byla na něm vidět ta nesnesitelná bolest, co ho tížila u srdce. Už jsem s ním byla půl roku, trávila jsem s Tadeášem a občas i s jeho přáteli všechen svůj volný čas. A taky jsem se od jeho přátel dověděla, že s Monikou byly nerozlučný pár, že byli už skoro jako manželé a všichni si je proto dobírali. Ale jim to nevadilo, protože to byla pravá láska, která trvala už od střední školy už celkem sedm let. Nikdy se nehádali a vypadalo to, že spolu vydrží až do smrti. Ale pak po jedné oslavě když se mělo jet domů, jelo se dvěma auty. Dali si posední pusu na rozloučenou než se zase uvidí. Ale byla to už uplně jejich poslední pusa. Cesta to měla být krátká a hned měli vystupovat. Tadeáš Moniku přemlouval, ať jede s ním, ale ona říkala, že to deset minut bez něj vydrží. Nasedli do aut. a na jedné křižovatce řidič který vezl Moniku nezvládl řízení a naboural. Všichni v autě přežili až na ni, na ni jedinou. Celá její rodina to brala hodně špatně, ale nejhůře to bral Ted. Ten se z toho nedostal doteď.

A teď tu sedím já na konci hřbitova sama na lavičce v ruce kopretiny a slzy mi dělají mokré cestičky po tvářích. Je to přesně půl roku co se zabil v autě. Bylo to pro něj vysvobození. Teď tu oba spokojeně leží spolu vedle sebe na konci hřbitova kde je nic neruší…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nelíí- Aff <3 LoVe YoU Nelíí- Aff <3 LoVe YoU | Web | 26. prosince 2009 v 22:55 | Reagovat

jak jsem řekla mě se to líbí =)

2 Lizz Lizz | Web | 27. prosince 2009 v 10:12 | Reagovat

Heh naprostej souhlas s Nelíí..xD Taky se mi to líbí, jak jsem už říkala..xD Hlavně je to správně mrbidní *Eileen, zmlkni!*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama